Epifýza – šišinka mozková (pineal gland)

Epifýza, nebo také šišinka mozková, je žlázou, která se nachází v našem mezimozku. Jedná se o malý nepárový orgán o velikosti 12×7 mm (zhruba jako fazole). Jedná se o endokrynní žlázu (žlázu s vnitřní sekfrecí) produkující hormony melatonin a endogenní halucinogen DMT (dimethyltryptamin). V některých kulturách byla šišinka označována jako „třetí oko“ a považována za hlavní sídlo ducha.

Umístění šišinky mozkové (epifýzy) uvnitř hlavy

Umístění šišinky mozkové (epifýzy) uvnitř hlavy

Wikipedie: Funkce epifýzy

Šišinka je hlavním místem tvorby spánkového hormonu melatoninu, který je z šišinky uvolňován do krevního oběhu. U savců a vyšších živočichů je melatonin důležitým hormonem ovlivňujícím cirkadiánní a cirkanuální biorytmy, spánek a bdění a činnost pohlavních žláz. Hladiny melatoninu jsou silně závislé na střídání světla a tmy. Objevuje se také v oblasti sítnice nebo zažívacího traktu. Je tvořen z aminokyseliny tryptofanu a jeho produkce je řízena tzv. cirkadiánními hodinami v oblasti hypothalamu. Světelné záření (především pak o vlnové délce 484 nm – což odpovídá světlemodré barvě) jeho tvorbu snižuje, tma naopak jeho produkci podporuje. V noci je hladina melatoninu v krvi výrazně zvýšená. Aktivita šišinky je ovlivněna hypothalamem, který zprostředkovává informace o tom, kolik denního světla dopadá na sítnici. Denní světlo a sluneční svit má tedy vliv i na náš spánek.

Jak může šišinka souviset s intuitivním/přímým viděním?

Upozornění: autor není anatom, následující tvrzení jsou tedy zjednodušené. Níže uvedené informace čerpají ze studie: The pinealocytes of the human pineal gland: a light and electron microscopic study. Studie byla provedena na epifýzách 14 obětí autonehod (věk 5 až 50 let). Dalším zdrojem je článek Fyziologie epifýzy Jordánské neurochirurgické klinky CNS (http://www.neuroradiology.ws/pinealomasphysiology.htm)

Tmavé (D) a světlé (L) pinealocyty v epifýze. Měřítko 1.5 µm

Tmavé (D) a světlé (L) pinealocyty v epifýze. Měřítko 1.5 µm

I přesto, že je tato žláza umístěna uprostřed hlavy, svou strukturou připomíná primitivní oko se sítnicí a se svěločivými buňkami. Pinealocity jsou přímo i nepřímo citlivé na světlo. Jejich činnost (produkce melatoninu) je řízena množstvím dopadajícího modrého světla na sítnici oka (nepřímé ovlivnění fotoperiodou). Bylo také zjištěno, že pinealocity extrahované z tkáně a vystavené světlu produkují elektrické signály (přímá reakce na světlo).

Uvnitř epifýzy ve velké množství buněk zvaných pinealocyty. Vizuálně můžeme rozlišit dva druhy pinealocytů – tmavé a světlé. Tmavá barva pinealocytů je způsobena přítomností pigmentů. Kromě pinealocytů nacházíme ve tkáni epifýzy i neurogliové buňky a pak i velmi malé úzké buňky ve tvaru tyčinky (pro svoji malou velikost byly často přehlíženy). Při narození je počet tmavých pinealocytů nejvyšší, v průběhu života však jejich počet klesá.

Dle současného stavu poznání mají pinealocyty za úkol vytvářet hormon melatonin. Zda mají i další funkce nelze vyloučit, jedná se tedy o otevřenou otázku. Vzhledem k tomu, že anatomická stavba epifýzy je podobná oku a její tkáň obsahuje buňky reagující na světlo, je možné, že tato žláza bude mít s intuitivním viděním co do činění.

Šišinka mozková pod mikroskopem

Šišinka mozková pod mikroskopem (Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pineal_gland_-_very_high_mag.jpg)

Trhliny teorie o světločivém třetím oku

Předpoklad, že za schopností vidět bez očí je zodpovědná epifýza, má však poměrně velkou trhlinu. Aby mohlo elektromagnetické záření dosáhnout až středu mozku, muselo by mít vlnovou délku alespoň v řádu centimetrů, aby nebylo pohlceno již někde v lebce. Jenže obraz světa na vlnových délkách světla v řádu centimetrů by byl velmi rozmazaný. Lidé používající alternativní zrak jsou schopni přečíst i písmo malé pouze milimetry (typicky číst knihu), takže na centimetrových vlnových délkách by písmo ani nebylo vidět. Více na stránce o Útlum elektromagnetického záření ve tkáni.

Ještě je zde možnost, že se záření k receptorům uprostřed hlavy dostane průchodem přes prázdný prostor v nosních dutinách. Pokud je tkáně mezi epifýzou a nosní dutinou dostatečně málo, mohlo by to stačit i pro průchod záření na milimetrových vlnách (frekvence 30 – 300 GHz). Milimetrové vlny jsou výrazně utlumovány vodou. Bohužel možnost průchodu milimetrových vln až k šišince mozkové nejsem schopen vyloučit ani potvrdit, protože nemám znalosti anatomie. Žádám tedy čtenáře vzdělané v anatomii hlavy/lekby, aby zanechali svůj názor v komentářích.

Zvápenění epifýzy (kalcifikace)

V přípravě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *